představuju - Andrew Cole
23. 12. 2008
V červenci tohoto roku si Andrew Cole splnil svůj dávný sen a uzavřel smlouvu s Nottinghamem Forest. Na konci října se ovšem obě strany dohodly na ukončení spolupráce a o pár dní později ukončil Cole i celou kariéru.
Andrew Alexander Cole dosáhl v anglickém fotbale téměř na všechny pocty. Bývalý anglický internacionál je druhý v pořadí nastřílených gólů v Premier League, dal jich dohromady 187. Cole ve své kariéře získal řadu ocenění a trofejí, například cenu Anglické fotbalové asociace pro nejlepšího mladého hráče, vyhrál ligu, FA Cup, Ligový pohár i Ligu mistrů. V letech 1995-2001 také patnáctkrát nastoupil v dresu hrdého Albionu a jednou se radoval ze vstřelené branky.
Cole začínal svoji profesionální kariéru v londýnském Arsenalu, kde podepsal svoji první smlouvu v roce 1989. Ve svých devatenácti letech nastoupil za Gunners pouze jednou v lize a jednou v Poháru Charity. Následující sezónu byl jako velký talent zapůjčen do Fulhamu, který hrál třetí divizi. Arsenal měl na začátku devadesátých let stejně nabitou soupisku jako dnes a tak Colea stihl podobný osud jako mnoho jiných fotbalových hvězd.
Do Arsenalu se už nevrátil a byl prodán za tehdy rekordních 500 tisíc liber do Bristolu City, hrajícího druhou divizi. Ve dvou sezónách a 41 ligových zápasech nastřílel celkem 20 gólů a tak nebylo divu, že se o něj v sezóně 1992-93 začaly zajímat kluby i z nejvyšší soutěže.
V únoru 1993 vyhrál závod o jeho služby Newcastle United, který za Colea vyplatil 1,75 milionu liber. Dnes směšná částka, tehdy ovšem rekordní suma, kterou Newcastle do té doby za hráče zaplatil. Cole v této sezóně nastoupil do 12 zápasu a 12 góly se podílel na návratu “strak” do nejvyšší anglické soutěže.
V následující sezóně 1993-94 nastupoval Cole v útoku společně se zkušeným Peterem Beardsleym a 34 gólů ve 40 zápasech hovoří za vše. Newcastle ve své první sezóně po návratu do nejvyšší soutěže skončil třetí a kvalifikoval se do Poháru UEFA. Ve všech soutěžích Cole nastřílel 41 gólů a překonal tak klubový rekord Hughie Gallachera starý více než sedmdesát let. Na konci sezóny byl Cole zvolen nejlepším mladým hráčem.
V následujícím roce stačil dát za Newcastle 18 gólů, včetně hattricku proti Royalu Antwerpy v Poháru UEFA. Celkem dal za Newcastle 68 branek v 84 zápasech.
V lednu 1995 byl Cole znenadání prodán Manchesteru United za 7 milionů liber, což byla tehdy rekordní částka zaplacená za britského hráče. V prvních 18 zápasech za United se mu podařilo dát 12 branek, včetně pěti gólů v domácím zápase proti Ipswich Town. Tento zápas vyhráli United 9:0 a Cole ustanovil nový střelecký rekord Premiership.
Ani jeho góly ovšem nestačily na vítězství Red Devils v lize, United se museli spokojit pouze s druhým místem za Blackburnem Rovers. Týden po závěru ligy navíc podlehli ve finále FA Cupu Evertonu.
I přes určité potíže v první kompletní sezóně v Manchesteru se dokázal i v tomto dresu pravidelně prosazovat. V zimě se mu například podařilo skórovat ve čtyřech zápasech jdoucích za sebou včetně důležitého úvodního gólu proti Newcastlu. Manchester nakonec titul získal stejně jako FA Cup a napravil tak předchozí sezónu.
Před zahájením sezóny 1996-97 měl být Cole vyměněn do Blackburnu Rovers jako součást vyrovnání za Alana Shearera. Ten se ale nakonec rozhodl pro Newcastle a Cole tak zůstal na Old Trafford. Jako by tato událost předznamenala celou sezónu. United koupili dalšího útočníka Ole Gunnara Solskjeara, a největší komplikací byla zlomenina nohy, která ho vyřadila ze hry na několik měsíců. Cole přesto stihl odehrát 20 zápasů, 10 z nich jako náhradník, a několika góly se podílel na zisku dalšího titulu.
O rok později, tedy v ročníku 1997-98, zaznamenal Cole pravděpodobně nejpovedenější sezónu v dresu United. Dokázal pokořit obranu soupeřů v 18 případech a stal se tak nejlepším střelcem ligy spolu s mladíčkem Michaelem Owenem. Jeho gól proti Evertonu byl fanoušky zvolen za gól roku. Coleovi prospívala spolupráce se zkušeným Teddy Sheringhamem, ale přesto United zůstali na konci sezóny bez trofeje. Sám Cole skončil druhý v anketě o nejlepšího hráče ročníku a celkově ve všech soutěžích nastřílel 25 gólů. I přesto ho Glenn Hoddle nenominoval na Mistrovství světa ve Francii.
Během sezóny 1998-99 začal Cole hrát v útoku s Dwightem Yorkem a souhra této dvojice se ukázala být rozhodující. Dohromady tito dva hráči nastříleli 53 gólů a současně dokázali pobavit fanoušky různými technickými finesami. Cole skóroval v posledním a rozhodujícím zápase v lize proti Tottenhamu a gólově se mu dařilo i Lize mistrů. Ve výsledku to pro United znamenalo zisk Treble, tedy vítězství v Premier League, FA Cupu i Lize mistrů.
Rok nato byl s 19 góly opět nejlepším střelcem United v lize, a to odehrál “pouze” 28 zápasů. V této sezóně získal svůj čtvrtý titul v pěti letech a potřetí za sebou dal přes 20 gólů. Zároveň dal svůj stý gól za United. Bohužel pro něj se těsně před začátkem Eura 2000 zranil a přišel tak o další vrcholnou akci na reprezentační úrovni. O rok později a opět titul. Přestože to byla sezóna poznamenaná zraněními, stihl dát ve všech soutěžích 13 gólů a stát se nejlepším střelcem Manchesteru United v evropských pohárech.
Příchod Ruuda van Nistelrooy znamenal pro Colea další konkurenci, a proto na konci roku 2001 zamířil do Blackburnu Rovers. S Rovers vyhrál po dvou měsících svého působení Ligový pohár. Ve finále nastoupil Blackburn proti Tottenhamu a Cole dal vítězný gól týmu, který vedl Glenn Hoddle. V další sezóně se v dresu Rovers potkal se svým starým parťákem Dwightem Yorkem, ale na svoje předešlé úspěchy tak úplně nenavázali. Působení v Blackburnu zakončil po sezóně 2003-04, v které nastřílel 11 gólů.
V létě roku 2004 podepsal roční smlouvu s Fulhamem, tedy klubem, kde kdysi působil na hostování. S 12 góly se stal nejlepším střelcem mužstva a dal také jeden z nejpovedenějších gólů v ročníku 2004-05. I přes úspěchy, které sklízel, se po ročním působení vrátil na sever Anglie, tentokrát ale do Manchesteru City. Ten hrál většinou v horní polovině tabulky a Cole stihl do března 2006, kdy utrpěl další vážné zranění, nastřílet 9 gólů.
V srpnu 2006 podepsal poslední den přestupního období smlouvu s Portsmouthem. V dresu Pompeys dal v osmnácti zápasech jen 3 branky, a tak v březnu 2007 putoval na hostování o ligu níže, do Birminghamu City. Zde dal v pěti zápase 1 gól a po roce byl ze služeb Portsmouthu uvolněn. Jako volného hráče ho získal Sunderland a s hráčem uzavřel jednoletý kontrakt. Cole se tak opět setkal v jednom klubu s Yorkem a oba hráče z lavičky vedl Roy Keane, jejich bývalý spoluhráč. Coleovi se příliš nedařilo, a tak byl po sedmi zápasech, ve kterých nedal ani jednu branku, zapůjčen do Burnley, za které hrál až do konce sezóny.
V červenci 2008 podepsal roční smlouvu s klubem ze svého rodného města, Nottinghamem Forest. V jedenácti zápasech se mu ale nepodařilo dát ani jeden gól a tak se s klubem dohodl na předčasném ukončení kontraktu k 31. říjnu tohoto roku. O pár dní později, 11. listopadu, pak Andrew Cole oznámil definitivní konec devatenáctileté kariéry. K tomu sám 37-letý Cole poznamenal. “Není to ideální konec kariéry, ale nic bych na ní neměnil. Prožil jsem svůj sen.”
Cole začínal svoji profesionální kariéru v londýnském Arsenalu, kde podepsal svoji první smlouvu v roce 1989. Ve svých devatenácti letech nastoupil za Gunners pouze jednou v lize a jednou v Poháru Charity. Následující sezónu byl jako velký talent zapůjčen do Fulhamu, který hrál třetí divizi. Arsenal měl na začátku devadesátých let stejně nabitou soupisku jako dnes a tak Colea stihl podobný osud jako mnoho jiných fotbalových hvězd.
Do Arsenalu se už nevrátil a byl prodán za tehdy rekordních 500 tisíc liber do Bristolu City, hrajícího druhou divizi. Ve dvou sezónách a 41 ligových zápasech nastřílel celkem 20 gólů a tak nebylo divu, že se o něj v sezóně 1992-93 začaly zajímat kluby i z nejvyšší soutěže.
V únoru 1993 vyhrál závod o jeho služby Newcastle United, který za Colea vyplatil 1,75 milionu liber. Dnes směšná částka, tehdy ovšem rekordní suma, kterou Newcastle do té doby za hráče zaplatil. Cole v této sezóně nastoupil do 12 zápasu a 12 góly se podílel na návratu “strak” do nejvyšší anglické soutěže.
V následující sezóně 1993-94 nastupoval Cole v útoku společně se zkušeným Peterem Beardsleym a 34 gólů ve 40 zápasech hovoří za vše. Newcastle ve své první sezóně po návratu do nejvyšší soutěže skončil třetí a kvalifikoval se do Poháru UEFA. Ve všech soutěžích Cole nastřílel 41 gólů a překonal tak klubový rekord Hughie Gallachera starý více než sedmdesát let. Na konci sezóny byl Cole zvolen nejlepším mladým hráčem.
V následujícím roce stačil dát za Newcastle 18 gólů, včetně hattricku proti Royalu Antwerpy v Poháru UEFA. Celkem dal za Newcastle 68 branek v 84 zápasech.
V lednu 1995 byl Cole znenadání prodán Manchesteru United za 7 milionů liber, což byla tehdy rekordní částka zaplacená za britského hráče. V prvních 18 zápasech za United se mu podařilo dát 12 branek, včetně pěti gólů v domácím zápase proti Ipswich Town. Tento zápas vyhráli United 9:0 a Cole ustanovil nový střelecký rekord Premiership.
Ani jeho góly ovšem nestačily na vítězství Red Devils v lize, United se museli spokojit pouze s druhým místem za Blackburnem Rovers. Týden po závěru ligy navíc podlehli ve finále FA Cupu Evertonu.
I přes určité potíže v první kompletní sezóně v Manchesteru se dokázal i v tomto dresu pravidelně prosazovat. V zimě se mu například podařilo skórovat ve čtyřech zápasech jdoucích za sebou včetně důležitého úvodního gólu proti Newcastlu. Manchester nakonec titul získal stejně jako FA Cup a napravil tak předchozí sezónu.
Před zahájením sezóny 1996-97 měl být Cole vyměněn do Blackburnu Rovers jako součást vyrovnání za Alana Shearera. Ten se ale nakonec rozhodl pro Newcastle a Cole tak zůstal na Old Trafford. Jako by tato událost předznamenala celou sezónu. United koupili dalšího útočníka Ole Gunnara Solskjeara, a největší komplikací byla zlomenina nohy, která ho vyřadila ze hry na několik měsíců. Cole přesto stihl odehrát 20 zápasů, 10 z nich jako náhradník, a několika góly se podílel na zisku dalšího titulu.
O rok později, tedy v ročníku 1997-98, zaznamenal Cole pravděpodobně nejpovedenější sezónu v dresu United. Dokázal pokořit obranu soupeřů v 18 případech a stal se tak nejlepším střelcem ligy spolu s mladíčkem Michaelem Owenem. Jeho gól proti Evertonu byl fanoušky zvolen za gól roku. Coleovi prospívala spolupráce se zkušeným Teddy Sheringhamem, ale přesto United zůstali na konci sezóny bez trofeje. Sám Cole skončil druhý v anketě o nejlepšího hráče ročníku a celkově ve všech soutěžích nastřílel 25 gólů. I přesto ho Glenn Hoddle nenominoval na Mistrovství světa ve Francii.
Během sezóny 1998-99 začal Cole hrát v útoku s Dwightem Yorkem a souhra této dvojice se ukázala být rozhodující. Dohromady tito dva hráči nastříleli 53 gólů a současně dokázali pobavit fanoušky různými technickými finesami. Cole skóroval v posledním a rozhodujícím zápase v lize proti Tottenhamu a gólově se mu dařilo i Lize mistrů. Ve výsledku to pro United znamenalo zisk Treble, tedy vítězství v Premier League, FA Cupu i Lize mistrů.
Rok nato byl s 19 góly opět nejlepším střelcem United v lize, a to odehrál “pouze” 28 zápasů. V této sezóně získal svůj čtvrtý titul v pěti letech a potřetí za sebou dal přes 20 gólů. Zároveň dal svůj stý gól za United. Bohužel pro něj se těsně před začátkem Eura 2000 zranil a přišel tak o další vrcholnou akci na reprezentační úrovni. O rok později a opět titul. Přestože to byla sezóna poznamenaná zraněními, stihl dát ve všech soutěžích 13 gólů a stát se nejlepším střelcem Manchesteru United v evropských pohárech.
Příchod Ruuda van Nistelrooy znamenal pro Colea další konkurenci, a proto na konci roku 2001 zamířil do Blackburnu Rovers. S Rovers vyhrál po dvou měsících svého působení Ligový pohár. Ve finále nastoupil Blackburn proti Tottenhamu a Cole dal vítězný gól týmu, který vedl Glenn Hoddle. V další sezóně se v dresu Rovers potkal se svým starým parťákem Dwightem Yorkem, ale na svoje předešlé úspěchy tak úplně nenavázali. Působení v Blackburnu zakončil po sezóně 2003-04, v které nastřílel 11 gólů.
V létě roku 2004 podepsal roční smlouvu s Fulhamem, tedy klubem, kde kdysi působil na hostování. S 12 góly se stal nejlepším střelcem mužstva a dal také jeden z nejpovedenějších gólů v ročníku 2004-05. I přes úspěchy, které sklízel, se po ročním působení vrátil na sever Anglie, tentokrát ale do Manchesteru City. Ten hrál většinou v horní polovině tabulky a Cole stihl do března 2006, kdy utrpěl další vážné zranění, nastřílet 9 gólů.
V srpnu 2006 podepsal poslední den přestupního období smlouvu s Portsmouthem. V dresu Pompeys dal v osmnácti zápasech jen 3 branky, a tak v březnu 2007 putoval na hostování o ligu níže, do Birminghamu City. Zde dal v pěti zápase 1 gól a po roce byl ze služeb Portsmouthu uvolněn. Jako volného hráče ho získal Sunderland a s hráčem uzavřel jednoletý kontrakt. Cole se tak opět setkal v jednom klubu s Yorkem a oba hráče z lavičky vedl Roy Keane, jejich bývalý spoluhráč. Coleovi se příliš nedařilo, a tak byl po sedmi zápasech, ve kterých nedal ani jednu branku, zapůjčen do Burnley, za které hrál až do konce sezóny.
V červenci 2008 podepsal roční smlouvu s klubem ze svého rodného města, Nottinghamem Forest. V jedenácti zápasech se mu ale nepodařilo dát ani jeden gól a tak se s klubem dohodl na předčasném ukončení kontraktu k 31. říjnu tohoto roku. O pár dní později, 11. listopadu, pak Andrew Cole oznámil definitivní konec devatenáctileté kariéry. K tomu sám 37-letý Cole poznamenal. “Není to ideální konec kariéry, ale nic bych na ní neměnil. Prožil jsem svůj sen.”
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář