Očima fanouška: Slast
Wigan přijel na Stamford Bridge s krásným anglickým fotbalem, žádným srabským zaďourem a až na pár posledních minut se nesnížil k žádnému betonu. Navíc hrál tvrdě do těla a z jejich hráčů byla cítit ohromná snaha a chuť bojovat. Byli enormně motivovaní a dali nám to pěkně sežrat. To celé však vedlo v prvním poločase na poměry Chelsea k fantastickému fotbalu. Naši hráči se sice zezačátku pokoušeli o tu nechutnou, nepřímočarou jihoamerickou „přihrávkovanou“, jenže Wigan jim k tomu nedal prostor ani příležitost. Ostrým pressingem získával čím dál více míčů, důsledkem čehož přezval otěže zápasu a utkání asi do 20. minuty jasně dominoval. Pěkný zákrok na brankové čáře však předvedl Ashley Cole a zřejmě právě tím se počáteční nápor Latics zlomil.
Pokud chtěla Chelsea bodovat, musela přestat být lovnou zvěří pro krvelačný útok Wiganu, ale bylo sakra co dělat, aby se to povedlo, protože na nás až neuvěřitelně zabral styl, který Wigan nasadil a který svou fyzickou náročností, přímočarostí i hrou vzduchem v úvodních minutách totálně vygumoval Chelsea a dostával ji tam, kam Latics chtěli – totiž do našich slabin, tvrdých soubojů, které jsme nezvládali důsledkem mizerných tréninků v podání Scolariho. Chelsea se však dokázala hře Latics postupem času přizpůsobit. Hráči se přestali pokoušet o ten v jejich podání marný jihoamerický styl, začali hrát jako správné ostrovní mužstvo a sami po vzoru Latics začali praktikovat centrované míče. Díky tomu se dostavil tvrdý nápor Chelsea, který dosavadní hru Wiganu rozdrtil a vyústil v trošku bizarní, leč nádherný Terryho gól. Poté měla do poločasu menší převahu Chelsea. Mohli jsme pozrovat několik pěkných rychlých akcí a narážeček na jeden dotek. Jedna z nich vyústila i v super obří akci Lamparda, který málem přehodil Kirklanda. Bohužel jen málem…
V druhém poločase jsme, jak je v zápasech pod Hiddinkem zatím pravidlem, hráli lehčího zaďoura, i když těžko náš styl nazvat betonem. Víceméně jsme totiž byli lehce aktivnější než Wigan a měli převahu. Přestože se však Chelsea snažila vsítit další gól, nedařilo se. Důsledkem toho jsme si nemohli dovolit příliš útočit a utkání začalo upadat. Pak Hiddink docela nepochopitelně vystřídal Mancienna, jednoho z nejlepších hráčů dosavadního průběhu, přes kterého si Wigan ani neprdl a rázem za to nový trenér dostal facku v podobě inkasovaného gólu. To však byla živá voda pro Chelsea, která pak enormně zvýšila tlak, pěkně si s Wiganem pohrála a Super Frank nám vražednou hlavičkou zajistil výhru 2-1 ;-) …Po zápase proti Stoke to byl letos zřejmě nejhezčí závěr utkání Chelsea a fans tak mohou být Kapovi vděčni, že udělal závěr svým gólovým příspěvkem napínavý.
K samotným výkonům – dneska jsem se docela dost zaměřil na Mancienna, protože v lize debutoval. Nutno však říct, že alespoň u mě obstál na výbornou. Měl jsem zprvu možná lehčí obavy, ale Michael odehrál všechno, co měl, N´Zogbiu musel svou výbornou prací dozadu místy dost vytáčet a navrch přidal i něco navíc směrem dopředu. Dnes mi přišel tento mladý anglický bek hodně jistý. Žádné trémy ani ničeho takového jsem si u něj nevšiml – maximálně jsme mohli vidět, jak moc se snaží před koučem ukázat v tom nejlepším světle. Celkově mě hodně potěšil a možná bych se nebál ho nasazovat občas i před takovým Bosingwou - alespoň do zápasů, kde je důležité bránit. Navíc byl úchvatný pohled na ryze anglické oba kraje obrany. ;-)
Hodně bych dneska pochválil Drogbu, protože vepředu i vzadu při bránění odvedl strašně moc práce. Přinesl do zápasu ohromnou sílu, rozrážel obranu Latics, výborně dokázal podržet a zpracovat míč, nehamounil a svými náběhy, poziční hrou a přihrávkami ukazoval prvky skutečné fotbalové geniality. Dneska si zasloužil gól.
Navíc, i kdyby nebylo třešničky na závěr v podobě vstřelené branky, dnes se nádherně předvedl Lampard. Jeho přesné dlouhé centry byly samozřejmostí, ale v tomhle špílu k nim přidal i rychlé přihrávky na jeden dotek a geniální souhru s Drogbou. Člověk si chvílemi říkal, že ti dva mají skoro stejné fotbalové myšlení, když se několikrát velmi šikovně našli. Navíc nutno říct, že na Lampardově formě má zřejmě ohromný podíl Hiddink. Ten totiž nejenže výrazně zapracoval na zlepšení fyzičky hráčů, bránění standardních situací, přímočarosti, ale i na celkové souhře a poziční hře fotbalistů.
Mohli jsme nádherně pozorovat, jak kouč zcela jasně určil role Drogbovi, Anelkovi, zmiňovanému Lampardovi, ale i hrozně důležitému Ballackovi. Dříve váznoucí souhry byly dnes velmi slušně zvládnuty. Jasně určil roli Ballacka, který hrál takového pseudodefenzivního záložníka – něco na styl Essienova postu. Tím pádem přenechal vepředu prostor Lampardovi, který se tak mohl realizovat a mohl hrát svůj fotbal, zároveň ho však i v klíčových momentech doplňoval (jako například při Němcově asistenci u vítězného gólu) a zároveň Michael ohromně vypomáhal defenzívě. Často jsme ho mohli pozorovat, jak se výborně hlavičkující Němec stahuje dozadu a vypomáhá obraně. Tím samozřejmě, jak už jsem napsal, umožnil Lampardovi se více věnovat ofenzívě a nadto si vzájemně ti dva nezavazeli.
Dále Hiddink strašně pomohl Anelkovi. Zdálo se mi, jakoby ho polil živou vodou, protože Francouz celý zápas lítal od vápna k vápnu jak fretka a skvěle kombinoval s Drogbou. Bylo zajímavé pozorovat, jak si oba hráči vyměňují své posty. Před zápasem jsem psal něco v tom duchu, že nejsem příliš spokojen s absencí Quaresmy a přítomností Nicolase, ale když se k tomu mám vyjádřit zpětně, holandský kouč udělal naprosto správné rozhodnutí. Kdyby nastoupil Ricardo se svým jižanským stylem proti těm tvrdě hrajícím řezníkům z Greater Manchesteru, zřejmě by si ani neškrtnul. Naopak Nicolas to zvládl parádně a je to od loňské sezóny snad poprvé, kdy napíšu, že hrál dobře, přestože nevstřelil gól.
Kdybych se měl nějak vyjádřit ke zbytku týmu, ještě se mně hodně líbil Terry s jeho ofenzivními výpady. Opravdu, jak jsme začali hrát kolem 20. minuty britský fotbal, ten chlap byl ve svém živlu - rozehrával centrem, útočil, vstřelil nádherný gól, dozadu si nenechal nic líbit – zkrátka velký to führer nejen obrany, ale celého mužstva Blues. Jinak zmiňované útočení mu podle mě umožnila i z části přítomnost Mancienna, protože ho v případě absence vzadu byl někdo schopen nahradit. Dneska mi přišel trošku slabší Alex, který chvílemi fakt nestíhal, ačkoli ve vzduchu byl stoprocentní. Obvyklý výkon podal Mikel s Kalouem, totéž by se dalo říct o Ashleym, i když měl jeden parádní zákrok na brankové čáře.... ale on Ashley si v poslední době drží průměrnou výkonnost hodně vysoko. Dneska mi přišel hodně jistý i Čech. Co se týče Bellettiho, tak asi nemůže mít u inkasovaného gólu úplně čisté svědomí a Quaresma za těch pár minut skoro nic nepřevedl – v podstatě si vybavuji jenom jeden nepřesný centr…
Jinak nutno říct, že v určitých fázích zápasu nám docela dost chyběl pohyb a když se k tomu přidal výborný pressing Latics, byly z toho problémy. Navíc hráči to především zezačátku zbytečně tahali po zemi, přitom, jak později zjistili, mnohem výhodnější, rychlejší i pohlednější je míč nakopnout - obzvlášť, když je vepředu trojlístek Anelka, Drogba, Kalou. Jinak pokud je něco po dnešku třeba zlepšit, tak krom zmiňovaného pohybu gólovou produkci a ještě trochu doladit souhru ve finální fázi.
Jinak s dnešním zápasem nemůžu být nespokojen. Fotbalově to bylo moc pěkné utkání, napínavé, byly tam zajímavé situace, góly, náboj i fauly – k dokonalosti pro mé divácké oko chybělo už jen pár červených karet a penalt :-))) Navíc je teď velmi potěšující pohled na tabulku, když dali Borough Liverpoolu čočku, díky čemuž teď těm šmejdům z jejich vychloubačnosti a řečích o titulu zbyly zase jen oči pro pláč. Navíc body ztratila i ta Wengerova kinderbanda, takže k radosti nás všech dost možná nakonec nebude hrát Arsenal příští sezónu ani ten UEFA Cup ;-)